Axolotl mexický
23. 1. 2009
Axolotl mexický
Původ jména
V literatuře lze o něm též mnohdy informace najít pod označením tygří mlok. I když mnohdy lidé ani nevědí, že ten obojživelník, kterého chovají ve svém akváriu je vlastně ještě pouhým pulcem. Teď již víte, že se jedná o obojživelníka - Amphibia z řádu Caudata, tedy ocasatých obojživelníků. Ještě přesněji Urodila či Urodelomorpha, což lze přeložit jako mloci. I přesto bývají někdy veřejností označovány za ještěrky nebo krokodýlky.
Samotné jméno „Axolotl“ pochází z aztéckého jazyka „Nahusto“. V mytologickém překladu bývá Axolotl spojován se jménem boha znetvoření a smrti „Xolotl“. Nejběžnější přijatý překlad zní „Pes lovící ve vodě“. Tento překlad vzniká ze spojení dvou slov. Z „atl“, což značí vodu, a „xolotl“, který znamená psa.
Země výskytu
Pokud byste chtěli tohoto tvora spatřit ve volné přírodě, museli byste se vydat až za velkou louži. Původní divoký prapředek vašeho zvířátka totiž pochází z jednoho ze dvou sladkovodních jezer ve státě Mexiko. Názvy těchto jezer pocházejí taktéž z aztéckého jazky. Jsou jimi Lago de Chalco a Lago de Xochomilco.
V dnešní době jsou obě jezera propojena kanály, což vedlo ke kompletnímu odvodnění jezera Chalco, které se tak stalo pouhou nížinou a ztratilo se v propadlišti dějin. V okolí druhého jezera Lago de Xochomilco se nachází mnoho velkých měst, které svými odpady jezera zamořují a znečišťují vodu. Nejznámějši je město Mexiko City, právě proto se axolotl ve volné přírodě, v původní domovině stal již dávno kriticky ohroženým druhem.
Občas se objevují i projekty, jejiž smyslem je rozmnožit axolotly v zajetí a navrátit je zpět do volné přírody a zvýšit tak počet jedinců ve volné přírodě. Nejznámějším z nich je asi mezinárodní projekt "Aztékové a axolotl". Cílem projektu je na břehu jezera vybudovat chovné stanice a informační středisko, ve kterém pod mottem "Forever young", což lze přeložit jako "Navždy mlád", budou návštěvníci seznameni s životem axolotlů i s nejnovějšími výsledky z výzkumu tohoto ocasatého obojživelníka.
Problémem záchraných projektů bývá degenerace laboratorně křížených navzájem příbuzných jedinců, kdy se často líhnou i bílí axolotli, což není přírodní přirozená forma. Bílý jedinec díky svému nápadnému zbarvení nemůže být vypouštěn do volné přírody, neboť by jen stěží dokázal ulovit dostatek potravy, uniknout nepřátelům a plodil by zas potomstvo bíle zbarvené.
Navzdory jeho ohrožení ve volné přírodě se ale poměrně snadno odchovává laboratorně, a proto jsou i tendence vyškrtnout axolotla ze seznamu ohrožených druhů, protože v umělých podmínkách je po celém světě chováno mnoho jedinců. Doufám si dokonce tvrdit, že je takto chováno více jedinců, než jich je ve volné přírodě.
Vzhled
Dorůstá délky 25 až 30 (vzácně 40) cm.Má velkou hlavu, malé tělo, velký ocas a čtyři nohy. Na nohou má drápky, které jsou u samic více černé než u samců. Samičky jsou také většinou baculatější. Jeho kůže je hladká, larválního typu. Má také typické oči vodních obojživelníků-malé a bez víček či slzného aparátu. Vlastní také světločivné buňky roztroušené po celém těle. Za hlavou má dobře prokrvené vnější žábry, které vstřebávají kyslík z vody. U černě zabarvených axolotlů mají černou barvu, u bílých jsou růžové nebo červené. Přírodní populace axolotlů je sice vždy neotenická (zůstávají ve vodě), vysycháním nádrže nebo přidáním hormonů do štítné žlázy u nich lze proměnu uměle vyvolat. Mají také velkou schopnost regenerace, takže jim mohou dorůst ztracené končetiny i vnější žabry. Také se vyskytují různé další barevné mutace, např. leucističti, či melaničti axolotlové.
Potrava
Potrava by měla být co nejpestřejší. To znamená, že by se jednotlivé předkládané potravy měli často střídat. Podávání stejné potravy může způsobit zdravotní potíže vašich chovanců a také jim mohou chybět důležité prvky nezbytné pro správný vývoj zvířete.
Mohu napsat, že axolotl je vcelku nevybíravý tvor a žere veškeré vodní živočichy, které je schopen sežrat. S rostlinou potravou asi opravdu neuspějete.
Hodně záleží na velikosti potravy, aby byla úměrná velikosti jedince. Asi těžko nasytíte velkého axolotla, asi 30 cm velikého, podáním vodních korýšů. Ti se spíše hodí pro vylíhlé jedince, než pro téměř dospělce, který by si jich pravděpodobně vůbec ani nevšiml.
Důležité je krmit pravidelně a s přestávkami. V přírodě není také každý pokus o získání potravy hned úspěšným. Pokud svého axolotla nakrmíte, měli byste mu dát i náležitý čas, aby potravu patřičně natrávil a nechat mu malou pauzu mezi krmením. Můžete třeba svého axolotlíka krmit 1x za týden nebo 2x. Pokud ale musíte ve frekvenci krmení učinit pauzu, například z důvodu dovolené, nemějte obavy, že vaše zvířátko zatím přijde k úhoně. Je až obdivuhodné, jak dlouho vydrží bez příjmu potravy. Nedoporučuji ale zkoušet. Ještě jedna malá rada, pokud svého axíka krmíte po delší pauze, kdy nepřijímal potravu, předložte jen malou porci a při dalším krmením dávku zvyšujte. Rázové překrmení vede k nadýmání a dalším zdravotním obtížím.
Pokud axolotl odmítá přijímat nebo vyvrhuje potravu je to z důvodů překrmení, příliš velikého sousta, podráždění zažívacího traktu, nemoci.
Chov
Pro dva páry je vhodné akvárium o délce alespoň jeden metr, šířce minimálně 30 cm a výšce min 30 cm. Na dno můžeme dát šterk nebo kameny. Pro rozmnožování potřebují ploché kameny. Vodní rostliny (můžou být umělé), nejlépe plovoucí, tvoří místo pro kladení vajíček. Teplota vody by se měla pohybovat mezi 18 až 22 C°, v zimě může klesnout pod 10 C°. Je třeba vodu dostatečně filtrovat. Axolotlové mexičtí jsou velmi odolní a jsou dobrou volbou pro začínající chovatele.
Komentáře
Přehled komentářů
měli byste to udělat stručněji mě se to ani nechce číst abych zjistila jestli tu je délka :(
axolotl
(anonym, 11. 3. 2019 16:24)